Jak vypadaly husitské korouhve a znaky?

       Každé středověké vojsko táhlo do boje pod korouhvemi, které měly za úkol vlastním vojákům ukázat místo jejich shromáždění, povzbudit je v bitvě a také signalizovat. Korouhev také bylo nutno bránit, aby se nedostala do rukou nepřítele, pro kterého byla cenou kořistí. Nejinak tomu bylo i u vojsk husitských. Každý dobře zná tu nejznámější korouhev vlající nad hlavami božích bojovníků - rudý kalich v černém poli. A tady je potíž. Taková ve středověku nebyla…
       Začněme od začátku, tedy od pramenů. Znám pouze jediný dobový pramen, kde se píše o znacích na korouhvích a sice Husitskou kroniku Vavřince z Březové. Kronikář v kapitole o bitvě na Vítkově 14. července 1420 píše, že husité se označovali bílým a červeným kalichem na oblečení, zbrojích a korouhvích. Kronika byla podle Petra Čorneje napsána někdy v závěru husitských válek. Heraldicky správným podkladem pro korouhve s touto barvou kalichů by byla barva opačná (na červené korouhvi bílý, neboli stříbrný kalich a naopak - pravidlo o barvě a kovu).
       Obrazovým pramenem z období husitských válek, kde máme zobrazený štít s namalovaným kalichem je Krumlovský rukopis (datován do roku 1420). Král David zde třímá modrý štít se zlatým kalichem. Další vyobrazení je z Vídeňského rukopisu (datován do let 1437-1450), kde je kalich namalován na štítě zdobícím stan ve vozové hradbě. Bohužel jsem tuto iluminaci nikde nenašel barevně, takže k barvám nemohu nic dodat.
       Toto jsou jediné prameny spadající časově přímo do období husitských válek (1419-1437). Všechny ostatní jsou pozdější. Dalším obrazovým z přibližně poloviny patnáctého století jsou kachle z kamen. Na jednom z nich je korouhev s kalichem nesená před hejtmanem označovaným za Jana Žižku. Je to zajímavost: spodní okraj i s cípem je vykrajován do jakýchsi obloučků. O barevnosti se zde samozřejmě nedozvídáme nic.
       Asi nejznámějším vyobrazením husitských korouhví jsou dvě obrazové tabule Janíčka Zmilelého z Písku pocházející z Jenského kodexu (datován do závěru 15. století). Na obou se jedná o červenou korouhev se zlatým kalichem (na obraze jezdeckého boje je doplněna zlatým nápisem VERITAS VINCIT). Mimochodem dokladem lajdácké práce autora publikace o husitském vojenství z nakladatelství Osprey je to, že stářím ztmavlé zlato nepoznal a vytvořil tak úplně novou barevnou kombinaci - červenou korouhev s černým kalichem.
       Shoda jména Mistra Jana s tučným ptákem dala vzniknout obrazu korouhve používané výhradně protihusitskou propagandou. Jedná se o známou korouhev s husou z Vídeňského rukopisu, kde označuje vojsko božích bojovníků. Měla záměrně husity hanět a proto na čestné místo korouhve (žerď) vystrkuje zadek, na rozdíl od ostatních heraldických zvířat, která jsou k ní vždy otočena čelem. Toto nepochopili Funckenovi a ve svém díle husu otočili.
       A co ta nejslavnější, černá korouhev s rudým kalichem, tato kombinace dvou barev na sobě, barvy smrti a krve? Tak ta se poprvé objevuje až ve druhé polovině 19. století, v souvislosti s táborovým hnutím! Okamžitě se dostala do obecného povědomí zůstala v něm dodnes (pronikla i do "Wagnera", Vávrovy husitské trilogie a síně Husitského muzea v Táboře).
       Shrnuto závěrem: Historické skutečnosti budou nejlépe odpovídat červené a bílé korouhve s kalichy opačných barev a červené a bílé znaky na oděvu a zbrojích. Všechno ostatní už bude více či méně spekulací a anachronismem.

Literatura:
Vavřinec z Březové: Husitská kronika
Karel Stejskal, Petr Voit: Iluminované rukopisy doby husitské
Petr Čornej: Tajemství českých kronik
Petr Hora: Toulky českou minulostí 2.díl
Konzultace s pracovníky Husitského muzea v Táboře

Autor: Daniel Richter