Každé středověké vojsko táhlo do boje pod korouhvemi,
které měly za úkol vlastním vojákům ukázat místo jejich shromáždění,
povzbudit je v bitvě a také signalizovat. Korouhev také bylo nutno bránit,
aby se nedostala do rukou nepřítele, pro kterého byla cenou kořistí.
Nejinak tomu bylo i u vojsk husitských. Každý dobře zná tu nejznámější korouhev vlající
nad hlavami božích bojovníků - rudý kalich v černém poli. A tady je potíž.
Taková ve středověku nebyla…
Začněme od začátku, tedy od pramenů.
Znám pouze jediný dobový pramen, kde se píše o znacích na korouhvích a sice Husitskou kroniku
Vavřince z Březové. Kronikář v kapitole o bitvě na Vítkově 14. července 1420 píše,
že husité se označovali bílým a červeným kalichem na oblečení, zbrojích a korouhvích.
Kronika byla podle Petra Čorneje napsána někdy v závěru husitských válek.
Heraldicky správným podkladem pro korouhve s touto barvou kalichů by byla barva opačná
(na červené korouhvi bílý, neboli stříbrný kalich a naopak - pravidlo o barvě a kovu).
Obrazovým pramenem z období husitských válek,
kde máme zobrazený štít s namalovaným kalichem je Krumlovský rukopis (datován do roku 1420).
Král David zde třímá modrý štít se zlatým kalichem. Další vyobrazení je z Vídeňského rukopisu
(datován do let 1437-1450), kde je kalich namalován na štítě zdobícím stan ve vozové hradbě.
Bohužel jsem tuto iluminaci nikde nenašel barevně, takže k barvám nemohu nic dodat.
Toto jsou jediné prameny spadající časově přímo
do období husitských válek (1419-1437). Všechny ostatní jsou pozdější.
Dalším obrazovým z přibližně poloviny patnáctého století jsou kachle z kamen.
Na jednom z nich je korouhev s kalichem nesená před hejtmanem označovaným za Jana Žižku.
Je to zajímavost: spodní okraj i s cípem je vykrajován do jakýchsi obloučků.
O barevnosti se zde samozřejmě nedozvídáme nic.
Asi nejznámějším vyobrazením husitských korouhví
jsou dvě obrazové tabule Janíčka Zmilelého z Písku pocházející z Jenského kodexu
(datován do závěru 15. století). Na obou se jedná o červenou korouhev se zlatým kalichem
(na obraze jezdeckého boje je doplněna zlatým nápisem VERITAS VINCIT). Mimochodem dokladem
lajdácké práce autora publikace o husitském vojenství z nakladatelství Osprey je to,
že stářím ztmavlé zlato nepoznal a vytvořil tak úplně novou barevnou kombinaci - červenou korouhev
s černým kalichem.
Shoda jména Mistra Jana s tučným ptákem dala
vzniknout obrazu korouhve používané výhradně protihusitskou propagandou.
Jedná se o známou korouhev s husou z Vídeňského rukopisu, kde označuje vojsko božích bojovníků.
Měla záměrně husity hanět a proto na čestné místo korouhve (žerď) vystrkuje zadek,
na rozdíl od ostatních heraldických zvířat, která jsou k ní vždy otočena čelem.
Toto nepochopili Funckenovi a ve svém díle husu otočili.
A co ta nejslavnější,
černá korouhev s rudým kalichem, tato kombinace dvou barev na sobě,
barvy smrti a krve? Tak ta se poprvé objevuje až ve druhé polovině 19. století,
v souvislosti s táborovým hnutím! Okamžitě se dostala do obecného povědomí zůstala v něm dodnes
(pronikla i do "Wagnera", Vávrovy husitské trilogie a síně Husitského muzea v Táboře).
Shrnuto závěrem: Historické skutečnosti budou nejlépe
odpovídat červené a bílé korouhve s kalichy opačných barev a červené a bílé znaky na oděvu a
zbrojích. Všechno ostatní už bude více či méně spekulací a anachronismem.
Literatura:
Vavřinec z Březové: Husitská kronika
Karel Stejskal, Petr Voit: Iluminované rukopisy doby husitské
Petr Čornej: Tajemství českých kronik
Petr Hora: Toulky českou minulostí 2.díl
Konzultace s pracovníky Husitského muzea v Táboře
Autor: Daniel Richter